Prigožin jako loutka a kuchař ruské revoluce

Rusko začalo v posledních týdnech vysílat zoufalé signály, že není možné pokračovat ve válce. Patří sem jaderné vydírání náměstka ministra zahraničí Sergeje Karaganova, poslední čínské varování ministra obrany Sergeje Šojgua ohledně Krymu atd. Tyto signály však byly vysílány v zakódované podobě.
Jejich smysl spočíval v tom, že pokud Ukrajina a Západ zasadí silný úder ruským vojskům na okupovaných územích a dokonce by Rusko s těžkými ztrátami bylo nuceno stáhnout se z Ukrajiny, lidem by to prezentovali jako vítězství nad NATO. Řekli by, že ruská armáda s malými ztrátami (200-300 tisíc mrtvých, pro lid to není nic pro zachování vlasti) ubránila Putinovu moc. A horká fáze války by tím skončila.
Západ se však po celou dobu obával eskalace konfliktu a dosáhl konsenzu jak s Putinem, tak s většinou ruské imperiální opozice ve třech narativech.
Zachování Ruska je:
-zabránění chaosu;
-záruka, že se jaderné zbraně nedostanou do rukou teroristů a zločinců;
-konfrontace s Čínou.
Mnohokrát jsem se to pokoušel bezvýsledně vysvětlit, že tomu tak není. A už pomalu nevím jak srozumitelně tyto signály dešifrovat a sdělit je západnímu establishmentu. V souvislosti s tím totiž musel Putin učinit extrémní a nesmírně riskantní krok. K tomu, aby se dostal z války, potřeboval zradu a příležitost přenést odpovědnost za údajně ztracené vítězství na někoho jiného. Přijetí odpovědnosti za sebe, přiznání viny a rezignace, takové možnosti přirozeně v Rusku nefungují . Proto bylo třeba Prigožina. Jiné možnosti a příležitosti, jak by si Putin zachovat tvář a jak by se Prigožin chopil moci, neexistovaly.
Proto Prigožin 23. června vystoupil s poměrně kompetentním projevem pro média, v němž se nejenže zřekl všech propagandistických snah, ale také ze všeho obvinil vedení ministerstva obrany. Text projevu byl navíc dohodnut s generálním tajemníkem Bezpečnostní rady Ruské federace Nikolajem Patruševem. Takový byl původní plán. Podle všeho se sázelo na vydání některých vysoce postavených lidí z ministerstva obrany pro pobavení lidu, prezidentské administrativy a tajné služby FSB, aby zachránili Putina.

Ale pak se, jak je v Rusku obvyklé, něco se zvrtlo. Buď rituální oběti takovou "čestnou a zodpovědnou" roli prostě odmítly, nebo je se nějak pojistily, ale během několika hodin se tato zvláštní operace vymkla z rukou mimo kontrolu. Nakonec se Prigožinovi podařilo dobýt Rostov na Donu, jeho jednotky se přesouvaly směrem k Moskvě, úřady se nezmohly na nic, co by se mu postavilo na odpor.
Za necelý den se všichni dočkali:
1. V Rusku není žádná síla, která by byla schopna potlačit vzpouru v zárodku. I kdyby se Putinovi podařilo obnovit svou moc, je velmi pravděpodobné, že se mu nepodaří ji utáhnout tak, jak původně zamýšlel. V souladu s tím se lidem a regionům v Rusku otevírá možnost ke svobodě a právu na sebeurčení.
2. Události ukázaly, že si lidé mohou dovolit nejen masové protesty, ale i ozbrojenou vzpouru. Putinova mocenská základna dokázala potlačit pouze lokální nepokoje a vybudovat různé opoziční projekty, které kontrolovala, a které nezasahovaly do systému.
3. Ani jedna část ruské opozice zatím nevyzvala k okamžitému stažení ruských vojsk z Ukrajiny za účelem záchrany ruské státnosti. Přesto prakticky všichni hovoří o nepřípustnosti rozpadu Ruska, tj. neuvažují o tom, že by Rusko mělo brát vážně právo národů a regionů Ruska na svobodu.
Způsob, jakým tato „vzpoura“ skončila, plně potvrdil mou verzi požadavku vlivných sil kolem Putina uzavřít čestnou kapitulaci při zachování moci a majetku. Aby toho dosáhly, demonstrovaly lidem zradu, kudlu do zad, a potřebu zvýšené vnitřní represe. Prigožin je jediný člověk, který sehrál svou roli podle scénáře a představ této bandy. Lukašenkova angažovanost a další opatření jsou jen kamufláží. „Kuchař“ si vzal chuť na ruskou revoluci.
Ukázalo se však, že.
Lidé za moc nestojí.
Vláda je na nic.
Armáda je trapná.
Opozice je trapná.
Prigožin uvařil kaši a pozval všechny, aby si k ní přivoněli. Voněla jako ruská pálenka. Je jasné, že taková kaše se jíst nedá.
Západ čekal, až v Rusku začne chaos, a je nyní na Západě, aby do tohoto procesu zasáhl, a to z toho důvodu, aby se nakonec nevymkl kontrole, aniž by se spoléhal na ruskou opozici. Pád Putinova režimu dá Západu šanci utvářet trvalý mír v postruském světě. Je to Západ, kdo by měl pochopit, že ruští představitelé sami žádají o mír, ale ruským způsobem, tak, aby před vlastním národem vypadali jako hrdinové. A právě to může Putišův režim zničit.

Vitalij Ginzburg, ruský podnikatel žijící v České republice